Milešovka

Milešovka - královna Českého středohoří

Mezi výrazné pozoruhodné lokality patří u nás bezpochyby oblast Českého středohoří, která se táhne od České Lípy až k Mostu. České středohoří jsou mladé vulkanické hory. Platí za zvláštnost, že kromě nich jsou v Čechách už jen jedny hory podobného stáří - a to Doupovské. Naše kuželovité kopce jsou zbytky vulkánů. Vzhledem ke zvětrávání a erozi však u nás nenajdeme žádné krátery nebo ztuhlé proudy lávy, nýbrž mnohé chodby, komínovou výplň a hlubinné vyvřelé horniny.

Nejvyšší horou a dominantou Českého středohoří je pak Milešovka (836,6 metru nad mořem), německy nazývaná Donnersberg (Hromová hora). Samotný vrchol se nachází na litoměřickém okrese, třebaže nedaleko odtud, hned na úpatí, končí teplický okres. Milešovka údajně představuje vyhaslou sopku a podle dlouholetých meteorologických pozorování je zde registrován - jak napovídá sám německý název, jeden z největších výskytů bouřek z celého našeho území. Milešovka patří zároveň k největrnějším horám v České republice. Např. 28.března 1997 zde byl naměřen rekordní nárazový vítr 162 km/hod., přičemž hodinový průměr činil 104 km/hod.

Milešovka je majestátní královnou všech ostatních kopců Středohoří. Její znělcový kužel se nám jeví jako třístupňová pyramida. Milešovka však kromě bouří a větrů přitahuje už po dlouhá léta také množství turistů, cestovatelů a obdivovatelů. Někteří znalci odvozují název Milešovka od pohanského boha hromu Donara, jiní zase od dunění, které bývalo občas z vnitřku kamenné hory slyšet. Autor české vlastivědy, jezuitský kněz Bohuslav Balbín, který žil v 17.století, zase uvádí, že název vznikl podle Mikeše, slavného člena rodu kaplířů ze Sulevic.

Na Milešovku se vydávala celá řada významných a známých osobností jako např. pruský král Bedřich Vilém III., německý spisovatel Heinrich Kleist, Alexander von Humboldt nebo brazilský cestovatel Dekamera, jenž nazval rozhled z Milešovky nejkrásnějším a nejvznešenějším. Netřeba se divit, vždyť ve dnech s výbornou dohledností lze z Milešovky spatřit nejen okolní České středohoří a táhnoucí se pás Krušných hor, ale na východě a severovýchodě také Krkonoše, Jizerské hory a Lužické hory a na jihozápadě také až Český les