Památník Terezín

Pevnostní město Terezín

Terezín leží v rovinatém úrodném kraji, 60 kilometrů severně od Prahy poblíž soutoku řek Labe a Ohře. Koncem 18. století byl založen císařem Josefem II. jako mohutný pevnostní systém, bránící severozápadní přístupy do Čech.

Z průběhu válek o habsburské dědictví (1740-45), sedmileté války (1756-63) a války o dědictví bavorské (1778-79) vyplynul pro rakouskou monarchii poznatek, že dosavadní obranný systém z 2. poloviny 17. stol. již nevyhovuje metodám vedení války ve století osmnáctém. Severozápadní Čechy, levý labský břeh a údolí Ohře se několikrát staly dějištěm snadného průchodu cizích, nejčastěji pruských vojsk ku Praze. V roce 1780 Josef II., syn a spoluvladař Marie Terezie, rozhodl o vybudování pevnosti Terezín, která měla bránit dalším možným útokům ze Saska. Pevnost byla postavena podle tehdy nejmodernějšího bastionového typu francouzské fortifikační školy v Meziéres. Jádrem pevnostního systému je Hlavní pevnost s městem uprostřed, předsunutá Malá pevnost ("Fort B") a opevněná plocha mezi Starou a Novou Ohří. Tok řeky byl napřímen a v délce 4 km vybudováno nové řečiště. Celková plocha opevnění zaujímá 67 ha, dalších více než 158 ha tvoří 4 uměle zatopitelné kotliny. Východní část města (mezi kostelem a Novou Ohří) byla založena v bažinatém terénu na dubových pilotech a roštech s kamennou výplní. Náklady na stavbu pevnosti se odhadují na 11-12 milionů zlatých. V červnu 1790, necelých 10 let po uložení základního kamene, byla pevnost za přítomnosti hlavního projektanta Terezína generála hraběte Klementa Pellegriniho prohlášena za bojeschopnou.

Pevnostní město

Císařským osidlovacím patentem z 9.12.1782 byl Terezín prohlášen svobodným královským městem. Ve skutečnosti bylo město podřízeno vojenským potřebám; k obležení však nikdy nedošlo. Obranná hodnota terezínských pevností byla překonána za napoleonských válek. Ani za posledního prusko-rakouského konfliktu nesehrál Terezín předurčenou roli; při svém pochodu na Prahu roku 1866 pruská vojska pevnost obešla. Pevnostní statut města byl zrušen roku 1888. Z počátku bylo město téměř německé. Ryze českým se Terezín stal po vzniku první Československé republiky v roce 1918. K 1.12.1930 zde žilo 7.181 osob, z toho 3.431 civilních občanů.